Ptáme se Adriany Dvořákové k HME v 02 aréně

Proběhlé Halové Mistrovství Evropy v O2 aréně zanechalo v mnohých z nás nezapomenutelné zážitky a to ať jsme byli přímými svědky v O2 aréně, nebo jsme fandili u televizních obrazovek. Zážitky jakéhokoliv druhu postupně překryjí jiné, ale naše povedená Evropa s Krtečkem zůstane v nás.

Položili jsme 11 OTÁZEK ADRIANĚ DVOŘÁKOVÉ, která prožila aktivně samotnou akci při jejím průběhu a navíc zajišťovala dlouhodobě přípravu a organizaci v oblasti práce rozhodčích. Jak to viděla ona?

Jako členka Předsednictva  ČAS jsi u hodnocení halové Evropy, jaký je náhled na organizaci jako celek?
Jsem pyšná na to, že jsem mohla být součástí organizačního týmu HME. Poděkování ředitele HME Tomáše Janků, které je možné si přečíst na stránkách ČAS hovoří za vše.

My diváci většinou nevnímáme příliš zázemí takové mega akce. Jak dlouho a v jakých počtech se rodí?
Zázemí akce se rodí především poměrně dlouhou dobu. Když neberu přípravy na kandidaturu, tak se jedná o dva roky přípravných prací. Po tuto dobu se přípravě věnují desítky osob, nicméně samotná akce si vyžádá více jak tisíc organizátorů a dobrovolníků.

Rozhodčí při závodech jsou trenéry a diváky vůbec často vnímáni pouze pokud učiní nějakou chybu. Stalo se něco takového v O2 aréně?
Jsem velmi ráda, že ke zviditelnění rozhodčích žádnou jejich chybou nedošlo. O tom svědčí i fakt, že počet protestů nebyl velký (14) a většina z nich (10) byla po shlédnutí videa, které potvrdilo rozhodnutí rozhodčích, stažena. Drobnosti, které  jsme řešili v šatně většinou divák ani nepostřehne.

Co na tebe zanechalo největší dojem po stránce organizační a kde to třeba i zadrhlo, jestli vůbec?
V tomto směru je pro mě jednoznačně největším organizačním zážitkem naplněnost O2 arény. Vím, že to dalo spoustu práce, ale stálo to za to. Diváci byli úžasní. Zadrhlo? To se ani nedá říct.
O2 aréna má své standarty k zajištění bezpečnosti, což někdy vnášelo nervozitu při změně a čekání u vstupů do haly.

Jaká byla atmosféra v zázemí, v útrobách haly?
Z počátku samozřejmě panovala mírná nervozita, ale jakmile se HME „rozjelo“ opadla a všichni si své organizační povinnosti užívali někdy více a někdy méně hekticky. Mezi jednotlivými články panovala shoda. Vše se řešilo s úsměvem a obratem, jinak to ani nešlo. 4 dny jsou krátká doba na vymýšlení a dohady. Všichni táhli za jeden provaz.

Každá akce, její organizační chod, je přísně sledován zahraničními delegáty. Jak oni to viděli?
TD velmi brzo přestali svolávat pravidelné schůzky, které byly po každém bloku naplánovány, protože neměli co vytknout, změnit. Což byl první signál, že jsme se dobře nachystali a vybrali správný tým. V rámci ME fungují u každé disciplíny ještě rozhodčí mezinárodní (ITO) a i zde fungovala vzácná shoda. Pravda, zavítala mezi nás i jedna ITO, která našim rozhodčím mírně svazovala ruce, ale všichni se s tím velmi dobře vypořádali. Naopak mezinárodní startér se se skupinou našich startérů rychle a dobře sžil a e-maily chvály od něho našim startérům chodí možná ještě dnes. Nejen TD museli tedy být s prací rozhodčích spokojeni.

Měli jste možnost sledovat průběh závodů přímo v hale?
Rozhodčí měli dvě možnosti jak sledovat průběh závodů. Jednak jsme měli v šatně televizi, kde bylo možné vidět vše podstatné, ale také jsme měli vyhrazené místo na tribuně, kde bylo možné si ve výborné atmosféře vychutnat úspěchy nejen našich závodníků. Věřte, že u televize v šatně to bylo jak doma v obýváku a kdo v hale byl určitě nepochybuje, že být součástí atmosféry se za obývák nedá vyměnit. A tak rozhodčí každou volnou chvilku využili a stálo jim za to vyběhnout více jak 50 schodů na vyhrazené místo, aby zase po několika minutách sbíhali po schodech dolů na svou disciplínu.

Informace k disciplínám pro diváky byly po stranách haly, ne vždy na ně z určitých míst bylo vidět. Proč nebyly ukazetele u disciplín přímo na ploše, jak je obvyklé?
Ukazatele na ploše v hale při velkých mezinárodních akcích už dnes nevidíme. S tím se musí divák vyrovnat a najít si „svůj“ ukazatel mimo plochu.

Jaký je tvůj největší zážitek z atletického zápolení našich úspěšných atletů, ale třeba i jiných?
Z našich atletů mám největší zážitek z finále na 1500m mužů. Běh Jakuba Holuši na posledních stopadesátce mi bral dech a naskakovala husí kůže. O zážitky se v průběhu celého HME starali všichni naši atleti, které byla radost sledovat. Nemohu nezmínit Pavla Masláka, Radka Jušku, Denisu Rosolovou naše obě štafety, nebo pak dech beroucí třetí pokus bytí či nebytí Elišky Klučinové na základní výšce. Bylo toho opravdu mnoho.

Atmosféra v hale byla fantastická, všichni čeští i atleti z jiných zemí to výrazně ocenili. Komu jsi ty fandila z našich atletů úplně nejvíc, pokud někdo takový byl?
Kdo mě zná musí vědět, že moje srdíčko už dlouho fandí Peťanovi (Petrovi Svobodovi) a tak tomu bylo i zde. „Závislost“ na Peťana  se váže už k roku 2009, kdy jsem mohla být při jeho bronzové medaili na HME v Turíně. V roce 2011 jsem pak společně s dcerou vyrazila naprosto nepřipravena za Peťanem do Paříže. A jen shoda náhod tomu přála, že jsem jeho vítězství mohla sledovat z první řady a být už podruhé tou, která podává Peťanovi naši vlajku. Tu jsem samozřejmě měla i letos ukrytou na dosah pro případ, že se stane tak trochu zázrak. Zázrak, v podobě medailového umístění, se nekonal, ale fantastické finále jsem si prožila s Peťanem a diváky jako nikdy před tím.

11. a poslední otázka, respektive dvojotázka. Náš sprinter Filip Krteček Brom byl jedním ze čtyř maskotů, máte zde společné foto. Jak se v tom oblečení cítil, pokud jsi s ním mluvila? Co bys popřála a co naopak nepřála našim mladým oddílovým atletům po prožitku z 02 arény?
Filip měl svůj „Krtčí domeček“ jen kousek od šatny rozhodčích, potkat ho tedy nebyl problém.  Krtečci neměli vůbec snadnou situaci. Úžasný krteček v sobě pro jeho obsluhu skrýval nemalé nástrahy. Byl poměrně objemný, ne zrovna lehký a především krásně chlupatý. A to vše bylo pro obsluhu náročné. Myslím, že každý, kdo mohl být v  Krtečkovi ukrytý byl za to rád, ale když mohl Krtečka opustit a vyvětrat se, velmi se mu ulevilo.

Našim mladým atletům přeji, aby si podobnou atmosféru, kterou si zde užívali někteří v roli diváků, mohli v budoucnu zopakovat a to nejen v roli diváka. Někteří z našich mladých atletů určitě pokukují i po vlastní závodnické účasti na podobné akci, tak k tomu jim přeji dostatek píle a zdraví, aby mohli svoje cíle naplnit.

Co našim atletům nepřeji? Aby ve svolavatelně zjistili, že mají obě tretry levé, tak jako se to stalo jednomu našemu závodníkovi při HME v Praze.

Ptal se: Ladislav Kárský

Přidáno/aktualizováno: 31.3.2015

Další aktuality